Černá Hora s historickým pivovarem. Vítají tam návštěvníky, nabízí pivo i pohoštění. Dá se tam dobře poobědvat. Dávno tomu, co jsme tam byli. A protože naše parta docela pozměnila složení, tak mnozí tam ještě nebyli vůbec. Tak proč ne, vydáme se tam. Ale odkud. Z Blanska vede taková „hřebenová cesta“, je to asi 11 km daleko. Jen se musí vystoupat 330 m. Tak jsme zvolili jinou variantu. Vystoupili v Dolní Lhotě a čekalo nás stoupání asi 220 m. Prošli jsme obcí Spešov, posvačili na jejich návsi s kapličkou sv. Jana Nepomuckého na místě vyhrazeném „k setkávání“. A pak nás čekalo stoupání kolem koupaliště. Krásné výhledy do kraje. Pak jsme asi 4 km šli lesem. A ten les byl převážně dubový. Cesta nás vedla po žluté turistické značce a pak jsme došli na tu hřebenovku – zelenou značku a po ní až do Černé Hory. Cestou jsme se úplně značek nedrželi, ale nezabloudili jsme (viz mapa). Sepešovští si taky postavili rozhlednu. Cestou nás provázely směrovky a v jednom místě odbočka. Šel tam jen jeden náš turista. K rozhledně šel asi 500 m dolů, před les. A stěžoval si, že výhledy jsme z cesty, po které jsme šli, byly daleko lepší než z 10 m vysoké rozhledny. Co jsme vystoupali, tak jsme v závěru cesty museli zase slézt. A v pivovaře pro nás měli jen slova, že mají obsazeno. Čekali svatbu a zájezd a my je nezajímali. Aspoň že v pizzerii nám dali najíst. Přes Blansko (BUS) jsme jeli domů. Metereologové varovali na vysoké teploty. Dostavily se. Ale v té době už měli tůru za sebou. Bylo nás 13 a pes. Ušli jsme skoro 9 km.

Králíky – město v okrese Ústí nad Orlicí, blízko k hranicím s Polskem. Od nás po silnici vzdálené 55 km, tedy hodinu jízdy autem. My jsme využili cyklobus, který to vzal trochu oklikou přes M. Třebovou a ujel 67 km. Musel mít čas na naložení a vyložení kol. Tak jízda trvala přes 2 hodiny. Počasí cykloturisty odradilo a vůbec žádné kolo s námi nejelo. Nás 9 tvořilo převážnou část osazenstva autobusu. Počasí: předpověď zněla – celodenní déšť, místy přeháňky nebo i bouřky. Tak nás Králíky přivítaly deštěm. Vycházely jsme tedy v pláštěnkách. Brzy, ale déšť přešel a kromě asi dvou přeháněk jsme nezmokly.                                           Nad městem je Klášter Hora Matky Boží Hedeč s kostelem Nanebevzetí Panny Marie. K němu vede křížová cesta s osmi kapličkami. Cesta nahoru je dlouhá asi 2,5 km a převýšení 185 m. Tedy docela strmé stoupání. Tak jsme zvolili cestu oklikou. Nahoru vede Hraběnčina stezka dlouhá asi 5,5 km, která vede kolem kláštera a dolů zas do města. Cesta je dobře značená zelenou turistickou značkou a stoupání je na té vzdálenosti mírnější a pěkná cesta přírodou. Škoda, že moc výhledů jsme neužily, byl opar a nebylo do dálky moc vidět. V obci Horní Hedeč jsme stavily na oběd. Na prohlídku kláštera a poutního kostela už nám nezbyl čas. Musely jsme se dostat k vlaku.

Počátky vzniku kláštera souvisí s dokončením poutního kostela. Byl vystavěn v duchu baroka a kromě kostela Nanebevzetí Panny Marie je jeho součástí kaple Svatých schodů s ambity, pramenem, hřbitovem a poutním domem. Původní řád redemptoristů vystřídali servité. V době totality se zde nacházel internační tábor pro mnichy. 

Tak po zelené, ale ne přímo kolem kaplí, cesta vedla k Mariánskému pramenu (stejně jsme ho minuly) lesem, opět mírnějším klesáním a kolem kaplí jsme šli jen dolní část. Pak honem najít nádraží. Měly jsme doprovod místního ochotného důchodce. Ukázal nám zkratku, kudy chodí místní. Jak nás Králíky vítaly deštěm, tak nás deštěm vyprovodily. Pár desítek metrů před nádražím začalo pršet.. Ušly jsme asi 10 km. Bylo nás 9 a pes. Domů jsme dojely v 6 hod. Někdo vlakem, někdo z Č. Třebové autobusem. Byl to pěkný výlet.

Tentokrát nikdo neměl fotoaparát, tak chybí obrazová dokumentace. Nicméně všem zúčastněným asi zůstane tento výlet dlouho v paměti . Ono na 1 km zdolat převýšení 160 m je skoro dost. Tak těch 8 zúčastněných si to prostě užilo. A nakonec nahoře jen označení místa, informační tabule a hradisko žádné. Pochopitelně, kde je hradisku dávno konec.