V pátek 23. 8. 2019 se nás 12 vydalo do Potštejna. Ušli jsme cca 8 km. Bylo nádherně, průvodkyně nás provedla hradem s perfektním výkladem, dost jsme se dozvěděli. Počasí bylo krásné, všem se to moc líbilo.

Léto končí, teplota už tropická není. Dnes ráno bylo málo nad 10 st. KČT má 4 denní pobyt a tak nás tady zůstalo málo. Udělali jsme si takovou pohodovou vycházku. Autobusem do Kuklí a přes Brand do Svitav. Šli jsme po zelené značce až k pramenům řeky Svitavy. Cestou „hledali“, doslova hledali houby. Podívali jsme se k Retenčce, došli k Rosničce. Dokonce k chatě Rosnička. Spousta posezení venku, dětské hřiště, ohniště… Dali si lángoše na svačinu. Podívali se jak rostou či jak prospívají „plovoucí ostrůvky“, co jsme na nich taky pracovali. A vydali se domů. Počasí příjemné, pohodová vycházka. Bylo nás 6 a ušli jsme jen asi 6 km. A na závěr jsme viděli jak tráví polední siestu kachny. Víc místa tam nebylo, vešly se tam jen 4.

„Hopsa hejsa do Brandejsa“…. jel Pekařův císař. My jeli do toho nám bližšího. Do Brandýsa nad Orlicí. Do města neodmyslitelně spojeného s Jednotou bratrskou, Karlem Starším ze Žerotína a především s Janem Amosem Komenským, který tu žil a taky se tu oženil. Nad městem jsou zbytky hradu Brandýs, hradu, který už dávno byl pobořen. To bylo první zastavení. Ti, co tam už před časem vylezli, si ten výstup tentokrát odpustili. Všichni jsme se zas sešli u dalšího bodu naší cesty. Pomník J. A. Komenského ve tvaru obelisku připomíná pobyt Jana Ámose Komenského v l. 1622-25, kdy ho v Brandýse hostil Karel Starší ze Žerotína. Pomník byl odhalen r. 1865. A proti tomuto obelisku je vybudováno bludiště inspirované dílem Jana Amose Komenského „Labyrint světa a ráj srdce“. Bludiště je tvořeno habry, které jsou vysázeny ve tvaru poledníků a rovnoběžek. Najít tak cestu do středu země a zpět není jednoduché. Průměrná doba bloudění se pohybuje okolo 20 ti minut. Bludiště je v provozu od roku 2009. Tak jsme se do něj všichni vydali. Chvíli nám trvalo, než jsme střed země našli. Ale našli !!! Pak jsme opustili Brandýs. Ještě se podívali na Rehabilitační ústav a kolem Tiché Orlice došli až do Chocně, která je vzdálená asi 6 km. Cesta nás vedla po rušné cyklostezce. Zastavili se u Mitkova (- penzionu). Do Chocně jsme došli přes přírodní park Peliny. Stavili se na oběd. Tam nás zastihl slibovaný déšť (a takový docela dlouhý a prudký, ještě že jsme byli pod střechou). A pak přes náměstí a další park, který končí za nádražím. A už jen vlakem domů. Bylo nás 10 a jeden pes – turista. Dělá nám věrného společníka. Těch kilometrů nakonec s výstupem na hrad a procházkou Chocní bylo skoro 10.

Cyklobus směr Dolní Morava. Sešlo se nás dokonce 17, abychom se vydali do Červené Vody. Nad Červenou Vodou se tyčí zajímavá stavba s rozhlednou na Křížové hoře. Čekala na nás spolužačka Julinky (kdysi dávno ze svitavské „zdravky“) a jako místní vybrala nejschůdnější cestu. Křížová hora nemá vrchol příliš vysoko, ale z obce je převýšení 200 m. Na mapě je vyznačená naše trasa, kterou jsme šli i zpět.

Křížová hora je jedním z vrcholů Jeřábské vrchoviny a vypíná se do výšky 735 m n.m. na východ od Červené Vody. Dříve to bylo oblíbené výletní a poutní místo červenovodských obyvatel, na vrchol vedla křížová cesta, na náhorní plošině stál dřevěný kostelík a výletní restaurace. Od války, se všemi jejími důsledky, místo postupně pustlo, křížová cesta byla zničena, kostelík zbourán.                            Vyvrcholením snah o znovuoživení tohoto místa bylo vybudování kulturně turistického objektu s rozhlednou. Tvoří ji přízemní otevřený ochoz zakončený oblou střechou a věž s vyhlídkovým ochozem ve výšce 25 m nad úrovní terénu. Jádro věže tvoří betonový tubus, obložený dřevěnými prvky. Původní obsah lokality připomíná historická stopa původního kostelíka, provedená v kamenné dlažbě lemované trávou, okolo které se odvíjí nový příběh současné novostavby, jako místa k setkávání, pořádání kulturních akcí pod širým nebem, jako vyhlídkové, výletní a poutní místo. Rozhledna byla slavnostně otevřena v roce 2007.

Předpověď na sobotu byla pršení po celé republice. V Červené Vodě mělo pršet málo od 11 a hodně od 12 hod. Meteorologům to vyšlo. Naštěstí se to o něco zpozdilo. Na horu jsme vystoupali bez deště. Většina vystoupila i na rozhlednu a podívali se do kraje. Pak začalo pršet a my sešli do obce v dešti. I oběd jsme stihli a při malé vycházce nás zastihl ten prudký déšť. Naštěstí krátký. Autobus nás zas odvezl domů.

Nedá mi to, abych se nevrátila k naší předchozí návštěvě. Byly jsme tam hned rok po otevření, tedy 19. července 2008. Tehdy jely vlakem. Dolů šly tou strmou cestou. Je to dávno, dnes tam byli skoro všichni noví… Zopakovaly jsme si to Dana, Vlasta a já.., i když to podle fotek vypadá, že jsem tam nebyla. Tak pár fotek z roku 2008.