Vánoce jsou za dveřmi. Po sněhu ani památky. Teplota snad 10 st. nad nulou. Den je sice podmračený, obloha zahalená těžkými šedivými mraky, ale jinak jasno a je daleko vidět do kraje.                                   A tak odpočinout si od předvánočního shonu, pustit z hlavy, co nás ještě doma čeká. Vydáváme se na pěknou předvánoční vycházku. Autobusem do Strakova a po červené turistické značce po tzv. Jiráskově cestě jdeme do Litomyšle. První část cesty vede po silnici až k Černé hoře. Cestou nás zaujme označený kus pozemku s lavičkami,  a pod, což je místo bývalého strakovského hřbitova. Pak cesta uhýbá do listnatého lesa a jdeme současně po naučné stezce Černá hora. V tomto úzkém pruhu lesa jsou nově instalované zajímavé dřevěné lavičky. Sejdeme do údolí a pokračuje do Litomyšle kolem tenisových kurtů, krytého bazénu a pod. Procházíme také Litomyšlský hřbitov. V Litomyšli projdeme zámeckých zahrad, dojdeme na náměstí Václava Havla. Piaristický chrám je zavřený, betlémy budou ke shlédnutí až odpoledne. Tak na náměstí, na oběd ke Slunci a na autobus a domů. Asi 7 km a bylo nás 12. Příjemná vycházka.

Výchozí bod výletu – Česká Třebová – nádraží. Počasí příznivé, svítí sluníčko, není velká zima, nefouká.             

Přešli jsme řeku Třebovku a pěknou lesní cestou, pozvolným stoupáním, s přestávkou na svačinu jsme došli do chatové osady Srnov. V útulné restauraci, vánočně vyzdobené, s ochotným personálem jsme poobědvali. / porce velikost XXL – viz foto/. Posilněni jsme pokračovali kolem Srnovské nádrže a napojili se na naučnou stezku Údolím Skuhrovského potoka. Došli jsme na okraj obce Rybník a pak už na nádraží.

Počasí se trochu pohoršilo, chvílemi padal sníh, chvílemi drobný déšť, ale to už jsme byli doma. Celý výlet cca 12km. Bylo nás 9. Moc se nám to líbilo. Na jaře zopakujeme.

P.S. Údolím Skuhrovského potoka jsme v předchozích letech šli mnohokrát. Ale většinou obráceným směrem, začínali jsme přes Rybník. Pamatujeme, jak se zalesněné údolí během vichřice naprosto zbavilo všech stromů, jak chaty na vrcholu údolí najednou byly vidět. A když jsme tu v následdujících dnech procházeli, museli se vyhýbat popadaným stromům. Jindy jsme tu procházeli po nedávných deštích a brodili  jsme se takovým nekonečným jemným blátem. V potoce jsme umývali boty…

Celá léta to bylo Skobácké putování, protože tradiční pochod začínal a končil v hospodě U Skoby. Tato hospoda už přestala existovat, proto změna názvu. Nicméně start i cíl zůstal na stejné adrese, jen ta hospoda má jiný název.                                                                                                                     Začnu vzpomínkou. 7. prosince 2013 jsme se taky vydali na tento na tento pochod. Jen se jsme se vydali pouze 4 „stateční“, protože počasí bylo „že by psa nevyhnal“. Mrzlo, chumelilo, do kopce to klouzalo… Jen Miloš už nechodí, Helenka se na nás dívá z nebe a my dvě zbývající už nemáme dost sil na ten kopec…

Uplynulé dny byly studené, přímo mrazivé a pocitovou teplotu snižoval docela silný vítr. Dnes mělo být líp. Jenomže na tu zmrzlou zem v noci napršelo a ráno byla všude ledovka. U nás doma i v Ústí. Tentokrát se nás vydalo 9. Ale rozdělili jsme se. Na Andrlův kopec se vydali ti co na to mají. Bylo jich celkem 6. A šplhali nahoru kolem kapliček až nahoře se stavili v restauraci.

A zbývající 3 jsme se jen vydaly podívat se na město Ústí nad Orlicí. Šly jsme po žluté značce od nádraží a ta nás zavedla až na Mírové náměstí. Viděly jsme „tkalcovské domky“ v Zahradní ulici. Prošly kolem kostela, starým hřbitovem, takovým zákoutím s děkanstvím atd. Až na náměstí vánočním stromem a schránkou na ježíškovu poštu… A pak začalo pršet. Tak jen pomalu městem zase na nádraží

Poslední listopadový den. Ráno mrzlo, ale pak se ukázalo sluníčko. Pokud cesta vedla volným terénem, tak místy i foukal vítr. Ale jinak pěkný den a pěkný výlet. Na nádraží v Rudolticích nás vystoupilo z vlaku 17 !!!. Cesta byla naplánovaná přes Lukovou a Žichlínek do Lanškrouna. To bylo kolem 10 km. Jenomže na někoho to bylo skoro hodně. Tak jsme se tři vydaly po zelené značce přes Zámeček v Rudolticích do Lanškrouna. Od Zámečku vede alej skoro 1 km dlouhá končí málem v Lanškrouně. Ušly jsme až do restaurace a zpět na nádraží jen 6 km.

Většina zvolila cestu směrem na Žichlínek. A všichni jsme se sešli na obědě v restauraci Maniny. Oběd jsme měli zamluvený a stůl připravený jak na nějakou slávu. Porce veliké a dobré. Ale to ještě většině nestačilo. Tak se ještě vydali po Lanškrouně až k zámku, prošli park, náměstí atd. A pak už vlakem domů.