Měsíční archiv: Únor 2020

Z Banína do Březové 28. února 2020

„Únor bílý, pole sílí.“

Ochladilo se, nasněžilo, na poměry letošní zimy i vydatně.

Autobusem jsme dojeli do Banína. Prohlédli jsme si kostel sv. Barbory na hřbitově a polní cestou jsme pokračovali směrem k Březové. Překonali jsme překážky v lese, zvládli i chumelenici.

Odbočili jsme kousek z cesty abychom si prohlédli opravenou kapli sv. Františka Xaverského nad Muzlovem.

Dlouhá léta zde stálo jen torzo, po rekonstrukci v roce 2018 však kaple vypadá jako nová. Je to jediná stavba, která zde zbyla po bývalé obci Muzlov. Obyvatelé museli po 2. světové válce odejít. V roce 1948 při rozšíření ochranného pásma březovského vodovodu byly domy zbořeny.

Podél trati na jedné straně a plotu ochranného pásma na straně druhé, jsme došli do Březové. Ohřáli jsme se a poobědvali v místním hostinci. Autobusem jsme se vrátili do Svitav. Rozmary počasí k turistice patří, ani nám zima nevadila.

12 účastníků a 11 km.

Text  Alena S. , Foto Alena a Pepa

 

Přílohy

Z Rudoltic do Lanškrouna 22. února 2020

Vláčkem do Rudoltic a pak pěšky do Lanškrouna.

Rekordní počet účastníků – 18

Počasí bylo příznivé. Jako by nad námi turisty někdo držel ochrannou ruku. Včera byla zima, foukalo sníh, kroupy – dnes sluníčko, bezvětří.

Po zelené značce jsme se vydali na cestu.

Kolem fary a vedle stojícího kostela sv. Petra a Pavla v Rudolticích jsme se dostali mírným stoupáním k zámku nad Rudolticemi a Lanškrounem

V roce 1684 se stal majitelem lanškrounského panství Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna. Tomu nevyhovoval zámek ve městě a tak si nechal na Zámeckém vrchu postavit zámek nový, – rozlehlý, čtyřkřídlový barokní.

Zámek několikrát vyhořel, zachovalo se  pouze levé křídlo –  věž, část sklepů, studna a zbytky základových zdí. Zámek je opravený, udržovaný, v letní sezóně přístupný.

Interiér zámku skrývá rozsáhlou sbírku knoflíků zapsanou hned několikrát nejen v české knize rekordů -.  tak příště knoflíky s sebou, ať přispějeme do sbírky. Od zámku jsme sešli kopcem do Lanškrouna kolem lanškrounských rybníků na náměstí. K významným památkám města patří mimo jiné dřevěný hostinec Krčma. Tam někteří z nás zavítali na oběd.

Tuto sobotu byl v Lanškrouně Masopust a tanečníci s hudbou nás navštívili i v Krčmě. Milé rozptýlení. Moc času už nebylo, tak jsme museli rozjařené tanečníky opustit a jít na vlak.

Výlet se vydařil, našlapali jsme cca 12 km. Domů jsme dojeli v 16 hod.

 

Z Pomezí do Jedlové 15. února 2020

Vlakem do Pomezí a pěšky přes Baldu do Jedlové.

Počasí úplně jarní. Jezdíme každý rok, prolistovala jsem archiv a můžeme tedy porovnat počasí

březen  2018…..zima, mrzlo -13°C, sníh jen jiskřil. …

březen 2019….. foukal protivný studený vítr a tak pocitová teplota nic moc …..

Letos sluníčko, ráno asi 8° C, nefouká, sníh jen ve stínu.

Jinak se na trase vše při starém, nic se nezměnilo. Kaplička Panny Marie Sněžné i altán s pramenem stojí na svém místě, pionýrský tábor taky čeká na léto. Koníčci v ohradě jako by se po celý rok ani nehnuli z místa. Rybníky bez ledu, plné vody.

Vzpomínali jsme na oběd v roce 2018,  – tehdy jsme personál očividně překvapili. Jako v Cimrmanově hře Hospoda na mýtince, kde hostinský říká. – cituji „ celý rok nepřijde nikdo a najednou zájezd „ – tedy letos jsme nenechali nic náhodě a ještě z lesa jsme telefonovali do restaurace, že se blížíme

Dokonce jsme si i na dálku objednali, co budeme jíst. Vyplatilo se, když jsme došli, byly už na stole příbory. V klidu a chutně jsme poobědvali, autobusem dojeli do Poličky a vláčkem domů

Výlet byl ve znamení čísla 11 — 11 km a 11 účastníků.

text Alena S. foto Pepa B.

 

 

 

Ze Semanína do České Třebové 8. února 2020

Vlaková zastávka Semanín (Zádulka) je od samotné obce vzdálená asi 4 km. my jsme se vydali nejdříve po silnici ke Střelnici a pokračovali po naučné stezce do obce Semanín. Většina volila cestu přes vyhlídku U Bukové aleje, do kopečka a prudce dolů, pak Knajpoviště, a po modré do obce. Ze Semanína jsme tentokrát nezvolili cestu přes Kozlovský vrch, ale pohodlnou cestu pod lesem, která nás měla dovést až k parku Javorka.. Ráno mrzlo a doufali jsme, že vydrží umrzlé cesty celou dobu. Nevydržely, místy cesta rozježděná, blátivá. Ale bývá hůř. Cesta pod lesem jasná, stále rovně, ale.. pak jsme uviděli domy a jásali, že už máme Třebovou před sebou. Měli, ale to sídliště je tak trochu mimo město a najednou byla cesta delší. Ale jaká cesta nás tam zavedla vůbec netušíme, na mapě žádná značená není. Tak jsme šli po Semanínské cestě, přišli za koleje. Minuli všechna místa, kudy se trať dala podejít, došli až k té Javorce. Když jsme došli na nádraží, tak jsme zjistili, že za půl hodiny jede vlak. Hlad náš přešel a jeli jsme domů Bylo nás celkem 15. Den byl podmračený, zrána mrazivý, ale nefoukalo, tak co si víc přát. Cesta byla příjemná. Celkem spíš po rovině. Ale tím, že jsme sešli z cesty, tak jsme ušli skoro 11 km místo plánovaných 8,5. I to se stává, Myslím, že to nikomu nevadilo.

Přes střechu Evropy 1. února 2020

49.ročník pochodu“ Přes střechu Evropy“ z naši skupiny se nás sešlo 9, šli jsme po zelené vrchem Borové, trasu jsme si prodloužili až na konec Svaté Kateřiny, do Borové jsme se vrátili po silnici.Provázelo nás krásné sluneční počasí.Po obědě v motorestu jsme se vrátili do Svitav.Moc se nám pochod líbil.